Blog Wayfarer: Benátská byla prostě v pohodě

Benátská byla prostě v pohodě

0 Comments

Necelých pět kilometrů od Liberce leží Vesec - obec, v níž žije úctyhodných 4 762 obyvatel a místo, kde od roku 2012 pravidelně probíhá hudební festival Benátská! Mezi hlavní lákadla letošního ročníku patřili bezpochyby Tom Jones, Zagorka a Wayfarer. Jak jsme si naší Benátskou premiéru užili?

Náš sedmičlenný dream team dorazil na místo činu na tři etapy. Někteří dojeli naší krásnou novou dodávkou, které paradoxně vypověděla světla, takže cesta z Havířova do Liberce proběhla tzv. "na punk". Zbytek přijel poslušně a na čas vlaky a autobusy.

Tradiční stavění stánku bylo ve znamení klidu a míru, nicméně při závěrečné části s přívodem elektřiny bylo třeba si osvěžit hodiny šplhu z tělocviku. Zdroj byl bohužel přesně na opačné straně přes cestu, po které pravidelně projížděla auta a chodili zvídaví návštěvníci, takže bylo třeba kabel vést vrchem. To znamenalo zahrát si na Tarzana, obvázat kabel kolem ní a vést ho směrem k našemu stánku (viz foto). Po těžkém boji skončilo klání 0:1 pro kabel. Ten zůstal na zemi.

Sluncem políbeným areálem začali úderem třetí odpolední chodit první návštěvníci. Jelikož se hudební program teprve rozjížděl, měli spoustu času na prozkoumání festivalové nabídky. Kromě rekordního množství stánků s hambáči se stály fronty na fotku s Vendulou i na náš DIY workshop. Na naší "call to action" se chytla spousta kolemjdoucích a snažili se nám dokázat, že to umí lépe, než my (uměli)!

Protože nejezdíme na fesťáky kvůli zisku (ale nezlobili bychom se, kdyby jsme se vrátili jako milionáři), ale také kontaktu s vámi a zábavě, každý večer jsme opustili hnízdo a vydali se do víru dění. První noc nás nalákalo představení legendárního muzikálu "Jesus Christ Superstar" s Danem Bártou či Kamilem Střihavkou, které v devadesátých letech trhalo návštěvnické rekordy. Po skončení jsme si v rámci team buildingu ve stánku otevřeli flašku na zahřátí a štěbetali do brzkých ranních hodin.

I přes probdělou noc byl stánek od jedenácté ready. Co by to však bylo za Benátskou, aby alespoň chvíli nepršelo. Po většinu pátku bylo celkem slunečno, ale potom přišel obrovský slejvák, který zalil do té doby vyprahlý Vesec. Den jinak přivítal Benátskou celkem vlídně. Jediné, na co si člověk mohl stěžovat, byla kapacita zázemí na hlavní promenádě. Ta nedokázala pozřít množství lidí, kteří začali přicházet ve velkém počtu a zároveň se zastavovat, aby si prohlédli nabídky stánků. Na korýtka s vodou na umytí zubů se stály fronty a vybrat ten správný záchod byla také ruská ruleta. Nicméně tyto "drobné nedostatky" byly zapomenuty už ve chvíli, kdy si někteří odskočili na Ewu Farnou a k večeru na tahouna dne Toma Jonese. Ten předvedl velmi slušnou blues rockovou show, které se zúčastnilo několik tisíc návštěvníků. Těžko uvěřit, že mu je už 76 let! Publikum dostal do varu a nezbytně k tomu nepotřeboval ani své největší hity, ač na pecky jako Sex Bomb samozřejmě došlo.

Poslední den letošního ročníku Benátské byl ve znamení hned několika překvapení. Jedním z nich bylo, že místo hlášeného deště přišla horká vlna. Zatímco většinu festivalů letos provází ne zrovna dobré počasí a například na Colours to i částečně kazilo výborné hudební zážitky, na Benátské si to vybíralo za všechny předchozí roky plné vody. Ale jak je známo, jsme národ nespokojených, a tak padla občas nějaká ta stížnost. Na co? No, na velké vedro. Pravda je ovšem ta, že když se člověk smaží ve vlastním potu, není se co divit. Někteří z nás chytali bronz, jiní si zalezli do stánku. Na nás stejně návštěvníci nebyli tak žhaví, jako na Vendulu. Vsadíme se, že nikdo nemá z Benátské tolik selfíček a nepoznal tolik nových lidí, jako právě ona!

V podvečer jsme zpacifikovali stánek, workshop a Vendulu kolegiálně zamkli i se sbalenými věcmi do dodávky a šli si poslední den naplno užít. Naši hudební flow v sobotu odstartovala nafrněná Bára Poláková a hned po ni se už dav klaněl Haně Zagorové (další z překvapení). Paradoxně daleko menší dav příznivců se sešel pod pódiem při vystoupení dvou sobotních zahraničních hvězd (překvapení n.3). Finále festivalu zprostředkovaly power metaloví Dragonforce. Nic se nezměnilo ani při koncertě Michaela Schenkera, zakládajícího člena Scorpions. Pro nepatrnou část našeho týmu dokonale zvýraznili kontrast k pátečním melodiím bluesrockového veterána. Žádná řada známých hitů, žádné melodické erupce. Jen brilantní kytarová technika a divoký hard rock v duši.

Údajně jde o tradici, že headlineři Benátské mají menší publikum než české stálice, které hrají na každém rohu. Diváci tohoto festivalu se chtějí hlavně bavit a nejvíce ocení skupiny typu Divokej Bill nebo Mandrage, kteří sfoukli svíčku na festivalovém dortu č. 24. A zatímco Mandrage hledali v publiku ženu, zbytek benátské posádky včetně nás zamířil na N.O.H.U. a po nich svou gondolu za novými zítřky. Konkrétně na kutě do stánku, abychom ráno vstali čilí a nadšení na cestu domů.

Na našem facebooku jste už mohli vidět, jak Benátská vypadala, probíhala a jak jsme si ji náležitě užili. Co jste tam ale určitě neviděli, jsou tyhle fotky!