Blog Wayfarer: Wayfarer to Rock!

Wayfarer to Rock!

0 Comments

Sluníčko, dobrá hudba i zábava… šňůru letních festivalů odpálil jednadvacátý ročník Rock for People v Hradci Králové ve velkém stylu a my jsme byli u toho! Všem návštěvníkům jsme nabízeli bohatý nehudební i hudební program, včetně nezbytné dávky té pravé festivalové módy. O tom, jak to vypadalo u nás na stánku i na stagích, se dočtete v následujícím reportu.

Pár dni před plánovaným odjezdem nervozita kulminovala. Uvědomovali jsme si, že je miliarda různých věcí, na které můžeme zapomenout, a veškerá snaha se rozplyne v nezdar. Navíc s podobnou akcí nikdo neměl zkušenost - kolik přijede lidí? Kolik máme vzít selfie stativů? A nepřižene se bouře s tornádem, které odnese stánek až někam do Plzně?

Věděli jsme však, že vyrazit na festival o den dřív se vždycky vyplatí. Byl zrovna krásný slunný den, teplota se blížila k třicítce, obilí kvetlo, seno vonělo... Pokud je peklo dělané pro každého na míru, naše vypadalo nějak takhle. Strávit několik hodit cesty v autě v šesti lidech bez klimatizace? Pro nové zážitky a bližší kontakt s vámi cokoliv!

DEN PRVNÍ

Kolik mužů z Wayfarer
je třeba k vyměnění
žárovky?

Ve čtvrtek ráno jsme z hotelu do areálu hradeckého letiště vyjeli s hodinovou rezervou. Bojový úkol byl jasný - najít cestu, projít akreditacemi, prozkoumat, co vše je v areálu k mání ke gastronomickému a dalšímu vyžití, postavit stánek a začít program. Nijak zvlášť nás nepřekvapilo, když se průměrně osmiminutová cesta k areálu protáhla na půl hoďky, že první problém nastal už u akreditací, k jídlu byly převážně smažené nudle for people a dát do kupy stánek nám zabralo pár hodin. Nicméně výsledek stál za to a s druhou odpolední začal festivalový maratón naplno.

Po areálu brouzdali první návštěvníci a kouzlo stánku (nebo možná taky maskotky Venduly) na sebe nenechalo dlouho čekat. Hrstku zvídavých kolemjdoucích nejvíce lákaly sluneční brýle, legíny nebo také ponožky, o kterých zmínku v manuálech správné festivalové módy zatím nenajdete, ale vsadíme se, že v příštím roce už nebudou chybět v žádných sandálech.

Mezitím naše sličné ambasádorky obcházely prostory a šířily povědomí o doprovodném programu stánku. Ten se nesl v duchu DIY workshopu a na notách jam session. Kdo si chtěl atmosféru jednadvacátého ročníku "rockáče" uchovat navždy, mohl si ve workshopu designovat vlastní tričko nebo vak. Kdo chtěl atmosféru přímo prožívat, mohl si s fundovaným doprovodem našeho muzikantského týmu zajamovat v chill out zóně. Jamming je především o náhodné improvizaci, ale padaly i staré známé fláky v podobě Red Hot Chili Peppers.

K večeru někteří z nás registrují z dálky první z hlavních hvězd programu. Je tedy čas vyrazit do víru zábavy! Díky tomu, že náš tým tvořilo celkem devět lidí, nebyl problém s předáváním pomyslné štafety a sem tam zkouknout nějaký ten koncert. První kapela, kterou jsme na „rockfóru“ navštívili, byli metalově industriálni Deathstars. Prostor před stagí byl pochopitelně díky dostaveníčku příznivců pestré palety metalových odnoží zahalen převážně do černé, ale show si musel užít každý z přihlížejících, včetně nás.

V podvečer byly DIY workshop i chill out zóna slušně rozjeté, a tak není divu, že se zapomnělo na koncert asi nejzářivějšího jména úvodního dne Asking Alexandria. Nicméně jako kompenzace této újmy bohatě postačila kapela N.O.H.A., prošpikovaná především najazzlým drum'n'bassem. Skvělá a rytmická tečka na závěr čtvrtečního programu.

DIY Workshop

Večer ještě chvíli bloumáme a obhlížíme možnosti afterparty. V nabídce je zajímavě vyhlížející silent disco nebo rockotéka ve stánku Jack Daniel’s. Ze zvědavosti volíme první možnost a po hodince odjíždíme zpátky na hotel odpočinout spánkem spravedlivých.

DEN DRUHÝ
Zatímco prvního dne jsme se s návštěvníky pomalu oťukávali, druhého už skoro padají placáky na pozdrav a workshop chvílemi praská ve všech. To odpoledne přišla na workshop asi „nejkreativnější“ skupinka, jakou jsme dosud viděli. Společné otisky rukou na vacích korunovali otiskem zadku jednoho člena jejich partičky. Ať už měl ze všech nejhezčí zadek, nebo byl zkrátka jen nejodvážnější, dáváme palec nahoru za opravdu nevšední podívanou!

Rozpálené letiště se stejně jako předchozí den neslo ve znamení slunce, vysokých teplot a skvělých koncertů. Ve Wayfarer máme několik zarytých fanoušků festivalové stálice Vypsané fiXy. O páté odpoledne nás na stánku zůstala jen hrstka a zbytek se vydal vyskákat si duši z těla.

Další položkou na pomyslném seznamu "must see" některých z nás byli nu-metaloví rappeři Hollywood Undead. Jejich vystoupení přilákalo slušný počet diváků a soudě dle atmosféry samotného koncertu a množství merchandise u nás mají silnou fanouškovskou základnu. Zůstali jsme na tři písničky a se slovy „Everywhere i go“ jsme se raději vrátili ke stánku a fyzicky se připravovali na hlavní program.

Story of the day: Ke stánku příšel pár s VIP vysačkami "Limp Bizkit". Nedalo nám se nezeptat, zda potetovaný týpek, který shodou okolmostí vypadá jako baskytarista Limp Bizkit náhodou není baskytarista Limp Bizkit. Byl.

Sam Rivers, baskytarista Limp Bizkit

Na řadu přišel očekávaný koncert Limp Bizkit, formace, která obráží světová pódia už něco přes dvacet let, a po tak dlouhém působení na hudební scéně má stále tolik energie, že rozeskala celý kotel až do zadních řad. Nevynechali jsme ani kanaďany Three Days Grace, kteří se České republice doposud vyhýbali a poté Faith No More. Dalo se odhadnout, že kvintet oblečený do bílých úborů otevře koncert singlem "Motherfucker". Hned od začátku se tak partě podaří uvrhnout publikum do hypnotického transu a udržet ho tam po celou dobu.

Nutnost završit druhý den na silent discu je po předchozí zkušenosti alarmující!

DEN TŘETÍ

Poslední den festivalu už na návštěvnících byla znát únava. Počasí se opět činilo a nadále rozpalovalo festivalový areál, díky čemuž v něm vládla o něco poklidnější atmosféra. Nicméně ani únava nezabránila slušnému návalu kreativních návštěvníků, kteří u výroby svých vaků nebo triček dokázali strávit i několik hodin a dokonce oželet některé koncerty (opravdu!). Kluci jamovali, lidé se přidávali, jiní se zase vyvalili na pohodlné vaky. Pokud jste už na facebooku viděli naše festivalové album, určitě jste si všimli, že věku jsme meze nekladli a zahrát si mohli i ti nejmenší. A našli se i takoví, kteří místo jamování raději tancování.

Večer však skončila všechna sranda a přišlo na tu méně příjemnou část festivalu - zkontrolovat, přepočítat a sbalit veškerý sortiment ze stánku, včetně stánku. Po zdlouhavém přebírání, opakování základů sčítání a odčítání naštěstí bylo naší jedinou újmou, že jsme propásli prvních pár minut Juliana Casablancase + The Voidz. Za to zdejší návštěvnická obec se nejspíš rozhodla ignorovat vše, co nezná z rádií, a na koncert přišla jen hrstka fanoušků. Kromě samotného Juliana se tím kapela nenechala rozhodit a ukázala všem, zač je toho psychedelic rock! Za Wayfarer nejzajímavější show festivalu.

Julian Casablancas + The Voidz

Závěr soboty patřil britským Bastille. Ti vsadili na jistotu a sypali do početného publika jeden hit za druhým. K tomu přičtěte frontmana, probíhajícího davem za doprovodu security, vizuálně propracovanou show, a máte neomylně fungující recept, aby se publikum bavilo. Ženská část našeho týmu se teda rozhodně bavila.

Kdo byl ještě třetí den o půl noci schopný ze sebe vydat i tu poslední kapku energie, mohl festivalové klání završit na několika finálních párty. My si tu svou kapku raději šetřili na nedělní tříhodinovou cestu zpátky.

Sto lidí, sto chutí, a přesto jsme si všichni společně užili skvělou hudbu a zábavu na Rock for People 2015. Kombinace programu, přátel a slunečného počasí naplnila naše očekávání nad rámec. Kdo má tak jako my rád festivalovou atmosféru a dobrou muziku, neodcházel zklamaný. Děkujeme všem, kteří se u našeho stánku zastavili, něco zakoupili, vyrobili, vyfotili, zahráli si nebo nám věnovali pár slov a svůj úsměv. :-)

Více fotografií najdete na našem facebooku nebo instagramu.